Děti

„Vaše děti nejsou Vašimi dětmi.Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém. Přicházejí skrze vás, ale ne od Vás. A třebaže jsou s Vámi, přece Vám nepatří. Můžete jim dát svou lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své vlastní myšlenky. Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit ani ve svých snech. Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však učinit je podobné sobě. Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška. Jste luky, z nichž jsou Vaše děti vystřelovány jako živé šípy. Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná Vás svou silou, aby jeho šípy letěly rychle a daleko. Ať napínání rukou Lučištníka je pro Vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který letí, tak miluje také luk, který je pevný “. Z knihy Chalíla Džibrána „ Prorok “, kapitola „ O dětech“. Jsou vám darem a učitelem současně.

I Vy jste byli dětmi, jen si vzpomeňte, co se vám líbilo a co ne. Rodí se a jsou v jednotě. Jsou úžasné a jedinečné. Snaží se naladit na všechny kolem, protože touží po jediném – harmonii, lásce a přijetí. Udělají pro to cokoli, klidně se i ze své rovnováhy vychýlí. Učí se od vás všechno. Čemu se jak říká, zkoumají co se jak používá, co kolik vydrží … . Nemají v úmyslu zlobit nebo něco zničit, jen poznávají a jsou vším fascinované a nadšené. Když se učí chodit a 10x spadnou, tak se tomu i 10x zasmějí, pokud je nehodnotíme, nesrovnáváme a nebojíme se o ně.

Neberou to jako my – jako neúspěch. V jejich světě neexistuje. Ten je jen ve světě dospělých – světě pochybností, strachů, soutěžení a kritiky. Stejnou silou uvěří i vašim slovům: „ to nikdy nezvládneš, nikdy se nenaučíš, nikdy nebudeš umět zpívat, malovat … .“ A potom skutečně neumí, nezvládají.

Dejte jim šanci. Učí se Vaším životem, Vaším postojem k nim a především k sobě samým. Neexistuje nic, co by se nenaučili od Vás. Pokud na sebe budete hrdí Vy, budou i ony. Nemusíte pro to dělat nic jiného. Pokud si budete připadat opuštění, zrazení, neschopní, budou si tak připadat také. A to, co jste už zapomněli, učte se Vy od nich, jsou ještě ve spojení… Zeptejte se jich … znají odpovědi. A není to ponížení, selhání nebo vaše neschopnost. Učíte je tím rovnocennosti. Pokud je neberete jako rovné sobě a nenecháte je vyzkoušet vše, co mohou, pak nemají jinou možnost, než padnout do NE-MOCI. Tím si péči a pozornost většinou vymohou. Zjistí, jak to u vás funguje a začnou tento mechanismus používat. Nenuťte je sahat k bolesti, naslouchejte včas. I pro vás to bude užitečné, mnoho se o sobě dozvíte.

A konečně – nejsou Vaším majetkem. Mnoho rodičů je přesvědčeno, že vědí, co je pro jejich děti nejlepší: jaká škola, zájmy, přátelé, partner. Vyvolávají tak u svých dětí pocit viny, odloučení, odmítnutí a to i v případě, že je pro ně názor rodičů nepřijatelný. Je pro ně pak těžké jít svou vlastní cestou, protože mají se svou odlišností problém. Domnívají se, že svět čeká potlačení jejich vlastního názoru a jedinečnosti. Jste svobodné bytosti – Vy i Oni. Naučte se jim říci: „Takhle to dělám já, to je moje pravda a moje cesta, ale samozřejmě existují i jiné“. A nenechte se jimi ani ovládat. I takto vám totiž mohou ukázat, jak si sama sebe nevážíte. Prostě …. rovnováha. NIKDO, NIKDY NEMŮŽEME VĚDĚT, CO JE PRO DRUHÉHO, BYŤ I MILOVANÉHO A BLÍZKÉHO ČLOVĚKA NEJLEPŠÍ! TO VÍ VŽDYCKY JEN ON SÁM!

Upozornění:

Vše, co dělám je pouze osobní rozvoj a pohled na svůj život jinak. V žádném případě není léčbou a nenahrazuje lékařskou pomoc.